Vše je napsané ve hvězdách... musíme v nich však umět číst a věřit.

Dragon Age - Střípek zla

23. března 2010 v 18:49 | Mash!nkaB00M |  Něco, co považuji za nezbytné v mém životě
,,Dost! Dost." vykřikl, když mu přiložila svou hbitou hůl ke krku. Dřív než hůl sundala z jeho krku, cítil, jak ho zamrazilo. Z hole vyzařoval chlad. Aniž byz něj spustila smaragdové přivřené oči, odstoupila. ,,Já... jsem se v tobě zmýlil. Myslel jsem, že jsi jako Cailan, nedospělé dítě toužící po slávě." Nedokázal odtrhnout pohled. Ostré rysy kontrastovaly s rudými vlasy a útlý nos se jí chvěl napětím a hrozbou. Stále se tvářila tak... smutně a naštvaně zároveň. Tvářila se ale přímo úměrně tomu, co ji potkalo - tomu, čemu ji vystavil on sám. Z toho pohledu, že o blížící se Nákazu má postarat tato mladá dívenka, se mu dělalo nanic.
,,Nemůžeme se odvrátit od pomoci, když se nabízí, Alistaire." říkala právě, když začal znovu poslouchat. Potom se znovu zanořil do myšlenek a jen zpozoroval, jak Alistair odchází. Šedá strážkyně se za ním ještě dlouho dívala svým smutným pohledem... Ale on se neotočil.
Obrátil do sebe tu odpornou břečku v poháru a zamotala se mu hlava. Byla cítit lyriem a zplozenci. Zakymácel se a upadl. Jakmile zavřel oči, přepadly ho hrůzné sny. Pak konečně procitl a postavil se. Ještě ho bolela hlava, ale byl rád, že už to má za sebou.
Vyšel z komnaty, ve které probíhalo Přijímání a uviděl své nové společníky. Bylo mu z nich na zvracení, ale musel jim být vděčný, že se jej nepokusili zradit. Ani jeden z nich. Stáli tam všichni, kromě jedné - Evangelicy, šedé strážkyně. Nasadil němý tázavý výraz. Morrigan hodila hlavou k blízkým dveřím.
,,Je tam. Zevran s ní chtěl mluvit o samotě, ale jak znám Zevrana, nic tak důležitého to nebude." odfrkla si a založila si ruce na prsou. Loghain kývl a vyšel ke dveřím. Zmáčkl kliku, nakoukl a... tvář mu zkameněla, znovu dveře zavřel a srdce mu bušilo až v krku. Ruku stále na klice, Loghain se otočil na ostatní. Podle jeho výrazu jediná Leliana pochopila.
,,Jéje!" Začala se neovladatelně pochechtávat a uculovat. Celá zrůžověla a dávala si ruku před pusu. Loghainovi nepřipadalo moc vtipné, že načapal Zevrana a Evangelicu uprostřed polibku. Tvářil se ale pořád stejně.
Zanedlouho Evangelica vyšla z komnaty, jako by se nechumelilo. Zevran se choval ještě chladněji než obvykle, snad aby zakryl rozpaky. Leliana udržovala svůj smích jen díky Loghainovu varovnému pohledu. Ten večer probíhal poté trochu rozpačitě, když Loghain mluvil na Evangelicu.
Ještě tu noc pozoroval z okna tu čarodějku, jak odchází do neznáma. Přišlo mu to podivné, ale ponechal to bez komentáře. Tu noc spal velmi neklidně.
,,Loghaine... vstávej." Někdo ho budil. Otevřel oči a uviděl nad sebou Evangelicu.
,,Co tu děláš? Kolik je hodin?" rozhlédl se. Všude byla ještě tma a Evangelica byla jen ve spodním prádle. Trochu se zastyděl, pak ale vylezl z postele. Byl asi o dvacet centimetrů vyšší než ona.
,,Někdo přede dveřmi... něco se tam děje." Pak se k němu otočila zády a vyrazila tiše ke dveřím. Následoval ji.
Přešla ke dveřím a přiložila k nim potichu ucho. Oči se jí rozšířily, a tak udělal to samé.
,,...a zabodnout do něj meč. Pak se na něm snad udržím." říkal právě hlas, ve kterém Loghain poznával Riordana. ,,Bude raněný. Tím pomohu šedé strážkyni."
,,Ale co když se neudržíš? Mohl bys také spadnout a zabít se." řekl druhý hlas.
,,Je to možné, ale za pokus to stojí, ne?" Druhý hlas mlčel. Riordan si povzdechl. ,,Máme málo času a tohle je nejlepší nápad, jak jí pomoci. Už musím. Hlavně to nikomu neříkej." Pak byly slyšet kroky. Evangelica se vztyčila a chtěla vyjít, ale Loghain ji chytil za zápěstí a němě zavrtěl hlavou. Povolila. Klíčovou dírkou bylo vidět mihotající světlo, nejspíš lucerna druhého hlasu. Když zmizelo, Evangelica opatrně otevřela dveře a hodlala jít pryč. Uprostřed pohybu se zastavila a chvíli tak zůstala. Pak začala dveře znovu zavírat a než je dovřela, uslyšel šeptané ,,Dobrou noc". Upřímně, když se ocitl tak náhle sám, cítil se docela osamocený. Pak se ale otřepal a znovu vlezl do postele.
,,V jakém jsme patře?" Zevran se zastavil, opřel se o kolena a zhluboka dýchal.
,,Tohle je druhé patro. Jsme pod střechou." utrousila plně informovaná Evangelica. Nevypadala nějak unavená. Spíš napjatá. Kdo by nebyl, pomyslel si Loghain, když má co nevidět zabít arcidémona. Ostré rysy byly náhle jako břity a měla nakrčené obočí. Zelené oči se třpytily a jenom její ohnivé vlasy skrývaly celý tento zjev. Měla na sobě čarodějnické roucho, které zakrývalo opravdu jen to nejnutnější, a v ruce třímala pěkně vytvarovanou hůl, jejíž jméno Loghain neznal. Vypadala opravdu prazvláštně.
,,Bojíš se?" šeptl, když zbytek skupiny nedával pozor. Ocitl se nyní přímo za ní a cítil se přitom podivně. Evangelica trhla hlavou do strany a podívala se na něj.
,,Ano," špitla pak a její rudé rty, jen o málo červenější než její vlasy, se lehce pohnuly. ,,Ano, bojím."
Loghain pocítil náhlé, silné, ale velice krátké nutkání ji obejmout a utěšit její stéblovité tělo. Pak se ale vzchopila, otřepala se a vykročila. Loghain ji se smíšenými pocity následoval.
Zastavila se. Byli přede dveřmi, když tu se otočila k týmu.
,,Tohle... je asi poslední klidná chvíle, kdy se vidíme," začala. V Loghainovi hrklo, nedal na sobě ale nic znát. ,,Víte, při poslední ráně arcidémonovi zemřu. Neptejte se proč, je to na dlouho. Ale... vězte, že... jste mi všichni prokázali velkou službu." S tímto se otočila čelem ke dveřím. Když se na sebe Zevran a Oghrenem podívali, Loghain ji chytil za rameno. Trochu ji zmáčkl, ale Evangelica ucukla. Znovu povolil a přistoupil k ní.
,,Domluvili jsme si, že to udělám já."
,,Není času nazbyt. Musíme jednat. Udělám to já. Jsem zde nepotřebná. Lidi mne už pak nebudou potřebovat." odvrátila se.
,,To neříkej! I bez arcidémona nebudou zplozenci vymýceni!" Loghain si všiml, jak se Evangelice nahrbila ramena a uslyšel vzlyk. ,,Udělám to já." Evangelica k němu zvedla uplakané oči.
,,To bys udělal?" pohlédla na něj s pohledem, ve kterém vycítil její podezření.
,,Ano. Ano, udělal." odvrátil od ní pohled. Ona pochopila, otřela si nenápadně oči a vykročila.
Sotva popadajíc, Evangelica zhluboka dýchala, s životem na krajíčku. Z posledních sil se rozběhla a cestou vzala meč. Loghain to vše viděl s odstupem, ale stejně to byl krásný pohled. Evangelica zabořila čepel meče do arcidémonovy hlavy a on chvíli váhal, nemá-li jít za ní a pomoct jí. Jenže pak vše pohltilo bílé světlo a jeho tlaková vlna odstrčila o pár metrů zpět. Rychle vstal a rozběhl se do prudkého světla, ale zakopl o něčí tělo a upadl. Neviděl dopředu, jen slyšel Evangelicčin moudrý hlas, jak se brání celým svým tělem. Vstal a znovu šlapal proti světlu. Do něčeho vrazil. Hmatal před sebe a zjistil, že to je arcidémonovo tělo, nejspíš břicho. S jednou rukou ohmatávaje arcidémona vedle sebe, Loghain ztěžka šel přímo k jeho hlavě, kde se podle jeho odhadů nacházela Evangelica.
Nahmatal na zemi něčí tělo. Bylo jiné. Celé se třáslo a bylo rozpálené. Poklekl k němu a v tu chvíli uslyšel pronikavý, dlouhý sten vycházející z toho těla. Ten zvuk mu trhal srdce. Posadil tělo a ve světle uviděl sedící Evangelicu. Vypadala úplně normálně, ale bylo kolem ní světlo a celá se potila. Ani nevěděl proč, přivinul ji k sobě a držel ji. Připomnělo mu to jednou, když držel Anoru nedávno po smrti její matky. Obraz se mu rozmazával, tak zavřel oči. Evangelicčino bezvládné tělo mu viselo v rukou. Poslední, co si pamatoval bylo, jak se mu Evangelica vytrhla z rukou a zaječela z plných plic. Pak se znovu bezvládně svalila a její tělo se už netřáslo.
Loghain se s trhnutím probudil. Ležel na nějakém lůžku, které nepoznával, a hned na lůžku vedle ležela Evangelica. Jsem mezi mrtvolami? mihlo mu hlavou.
,,Už jsi vzhůru." ozvalo se za ním. Stála tam Leliana. Vzala nedalekou židli a přisedla si k němu. Byla ve svém starém rouchu Oltáře a příjemně se usmívala. ,,Potřebuji s tebou mluvit, než se naše šedá strážkyně vzbudí."
,,Ona... žije?"
,,Já také nevím, jak se jim to povedlo, ale vymýtila arcidémona. Je na tom bohužel velice špatně." Podívala se smutně na Evangelicu a pak znovu na Loghaina. ,,Jde o to, že chci vědět, co k ní cítíš." přešla přímo k věci.
,,J-já?" Pohlédl na její tělo. Když tam tak ležela, bez svého odhalujícího roucha... Loghain zamrkal. ,,Vždyť... je o tolik mladší a..." Hlas se mu zatřásl, zklamal. Upřel pohled na Lelianu a krátce se zasmál. ,,Já... nevím, vážně nevím. Jsem na to už moc starý, vážně, já..." Nadechl se a zasekl se uprostřed věty. Tu chvíli, kdy jí objímal na střeše pevnosti Drakon, se cítil tak podivně, tak zkroušeně... opatrovnicky, starostlivě. To náhlé uvědomění ho šokovalo. ,,Znamená to... znamená to, že jí miluji?" Podíval se na ni a najednou nevěděl, jak se má cítit. Nevěděl, co má říkat, tak odrovnán tou skutečností byl.
,,Nejspíš ano." Leliana vstala a vzala knížku, kterou prve odložila. Poté tiše odešla, aby ho nechala jeho myšlenkám. Jeho zmateným, šokujícím, ale přesto jistým myšlenkám.
Loghain padl zády na postel a zahleděl se do zdi nad sebou. Celý zbledl. Nemohl a přesto chtěl... Znal ji tak krátce a přitom mu připadalo, že tak dlouho... Proč ho ušetřila? Proč ho tehdy neprobodla a nedala mu tak, co mu patří? Otočil hlavu. Evangelicčino tělo se mírně pohnulo. Pak se otočila a promnula si oči. Vypadala ztrhaně.
,,Co se děje?" rozhlédla se a její pohled ulpěl na Loghainovi.
,,Přežilas." usmál se mírně. Elfčiny oči se roztáhly.
,,Jakto? Měla jsem být mrtvá. Počkat - je arcidémon mrtev?" vypadala vyděšeně.
,,Ano, je. Ale neřeš to - hlavní je, že tady a teď jsi." Evangelica se posadila na posteli a objala si kolena. Loghain si uvědomil, jak moc jsou postele blízko u sebe: mohl se dotknout jejího boku, aniž by plně natáhl ruku. Posadil se také a dal jí ruku na rameno. Všiml si, že na něm má zarudlou skvrnu. To jsem jí způsobil já? Poposedl si směrem k ní. Nevypadalo to, že by ho vnímala, a už vůbec, že by ji to rozrušilo nebo něco takového. Loghain jí stále sledoval. Ona narozdíl od toho seděla s koleny pod bradou a s neklidným výrazem upřeným před sebe. Nejspíš ho ignorovala a zabývala se tím šokem, že přežila.
Když se Loghain užuž odhodlával se k ní nahnout, aby ji mohl obejmout kolem ramen, kdosi bez varování vešel. Rychle sundal ruku z jejího ramena, když uviděl Zevrana. Evangelica zvedla hlavu.
,,Zevrane!" narovnala se. Zevran si sedl na kraj její postele. Poposedla se směrem k němu, tedy na opačnou stranu, než byl Loghain. Loghaina píchlo u srdce, ale stále si držel tvář jako z kamene. Převalil se na bok a poslouchal.
,,Jak to s námi bude? Na rovinu, Evangelico." šeptali, aby je neslyšel. Ale on je slyšel moc dobře.
,,Já... nevím. Víš, Zevrane, vím, že o mě máš zájem, ale já... nejsem si jistá, jestli je tohle pravdu to, co chci." Její hlas zněl opravdu lítostně.
,,Chápu." slyšel příkrou Zevranovu odpověď. Slyšel v tom slově i nevysvětlitelný stesk a smutek. Žal. Loghain se zamračil.
Po chvíli podivného mlčení se opět ozvali. ,,Na rozloučenou." Slyšel pár zvuků, které napovídaly tomu, že ji trochu osahával, a pocítil touhu Zevrana něčím píchnout do zadku. Například s kopím by byl spokojen.
Když Zevran odešel, znovu se posadil. Evangelica se žalostně dívala na dveře a kousala se do spodního rtu. Pak ale odvrátila pohled a podívala se na Loghaina. Usmála se na něj, když viděla jeho výraz.
,,Prosím... Řekni mi, co se tam stalo." Bylo jasné, že myslí pevnost Drakon. Vyprávěl vše, co si pamatoval, protože po jejím výkřiku si nepamatoval vůbec nic, jen světlo... Když skončil, Evangelica si povzdechla. ,,No, vypadá to, že jsem šťastná výjimka," zasmála se. Loghain se usmál, ale nezasmál se. Na to se cítil až moc smutně.
Po chvíli, kdy se Evangelica znovu zabrala do myšlenek, si poposedl k ní. Zkusil to znovu. Položil jí ruku kolem ramen. Všimla si toho a zvedla k němu hlavu. Nic neříkala, jen sledovala, co udělá. Přisedl si ještě blíže k ní a přitiskl si ji k sobě. Nebránila se. Opřela mu hlavu do hrudi a on ji objal i druhou rukou. Cítil její vůni a užíval si toho okamžiku. Chtěl by víc, ale věděl, že ona by nechtěla. Tak jen seděl a objímal ji, čímž jí poskytl i balzám pro duši.
Jenže i střípek velkého zla může zničit velké množství slabého dobra. Evangelica Mahariel druhého dne zemřela ve velkých bolestech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama