Vše je napsané ve hvězdách... musíme v nich však umět číst a věřit.

Dragon Age - Návrat z Hlubokých cest

11. března 2010 v 19:15 | Mash!nkaB00M |  Něco, co považuji za nezbytné v mém životě
"U-Už je to pryč?" zasípala. Lehce pootevřela oči a uzřela Wynne.
"Ano, šedá strážkyně. Je to za námi." Wynne ji pohladila po tmavých vlasech a Dranna znovu usnula.
Nejdříve začala vnímat okolí, i když matně. Byla ve stavu, ve kterém by mohli lidé kolem ní říci cokoli, a na ni by to zapůsobilo, až kdyby byla plně při vědomí. Slyšela šeptající hlasy kolem ní.
"... Myslím, že to nebude vážné. Jeden z Brančiných golemů jí přivodil lehký otřes mozku. Má rozbitou lebku a poležela si v bezvědomí, ale bude v pořádku." Wynnin konejšivý hlas se rozléhal a odrážel od zdí. Jsou v ještě v Hlubokých cestách? Možná, ale byli na cestě. Komusi plnou vahou byla opřena a dotyčný ji podpíral.
"Promarnili jsme zde už příliš mnoho času. Je načase, abychom zamířili na sever," ozval se hluboký hlas vedle ní, zřejmě toho, kdo ji táhl. Dranna poznala Stena.
Pokusila se zvednout hlavu, což se jí z poloviny podařilo, nebýt toho, že ji příšerně rozbolela hlava a jí se zatmělo před očima.
"Nenamáhej se příliš, šedá strážkyně, mohlo by ti to přihoršit." varovala ji Wynne a Dranna ji poslechla. Znovu svěsila hlavu a nechala Stena, aby ji táhl skrz Hluboké cesty. Upadla do spánku se sny z minulosti a skoro jisté budoucnosti.
Viděla jeho. Viděla Alistaira, sklánějícího se nad ní v jejím stanu, viděla je. Viděla její skupinu, stojící před hrozivým drakem, viděla sebe zadávající poslední akord ke svobodě - slyšela krásnou hudbu, ve které jakoby slyšela všechnu tu odhodlanost, čest a konečnou výhru šedých strážců. Viděla i Ostagar, plánující onu osudnou bitvu, střádající plán na zplozence i samotného arcidémona, viděla lučištníky, psy i všechny šedé strážce, kteří vyběhli, aniž by znali svůj konec, aniž by znali zradu... Viděla i sebe stojící před Loghainem, odhodlanou udělit mu poslední notu života probodnutím - dát mu, co si zaslouží již od doby, kdy opustil Ostagar jako hrdina, ačkoliv sám zachoval se jako zbabělec. Viděla Lelianu pějící žalopěv, který zazpívala Dranně i všem ostatním, když si zajistili podporu dálských elfů. A pak, pak uviděla Alistaira, který zvedal ruku všem jeho novým poddaným, kterým byl dobrým a spravedlivým králem. A nakonec, nakonec uviděla je. Svou bývalou rodinu, ty, kteří ji láskyplně vychovávali a poté podlehli zradě arla Howea. Fergus, jeho manželka, Oven, teyrna, teyrn Cousland, Dairren i všichni ostatní z hradu...
Hltavě se nadechla. Měla podezření, že se v době svého spánku nenadechla, i když to nemohlo být pravdivé. Srdce jí bušilo a viděla velmi mlhavě. Jakto? Bylo to... podivné. Nic takového nikdy necítila. Takovou bolest v srdci, takovou duševní zranitelnost...
Ležela na nepohodlné posteli z chladného kamene. Kam se rozhlédla, tam kolem ní pobíhali malí lidé asi o hlavu menší než ona. Trpaslíci, uvědomila si.
"... hůř, než jsme čekali. Vypadalo to jako ta zranění, která jste nám předložila, jenže ti golemové byli vylepšeni duchovními částečkami krystaly, které dokážou způsobit opravdu velmi závažná zranění. Naši léčitelé udělali co mohli, ale bude lepší, když se bude zotavovat ve svém. Máme tu už tak hodně zraněných." uslyšela přibližující se hlas.
"Tahle strážkyně nemá "své", vy zakrslý tupče!" uslyšela pak arogantní hlas Morrigan. Pousmála se.
"No, možná bychom ji zde mohli ponechat, dokud se nezotaví..."
"To byste měli, pokud víte, co je pro vás dobré," odfrkla si Morrigan a odkráčela pryč.
Dranna vyčerpáním a neschopností vnímat své okolí znovu propadala spánku.
Nevěděla, jak dlouho spala, ani nevěděla, o čem se jí zdálo, ale její srdce se zdálo rozdrásané vzpomínkami a myšlenkami na to vše zlé, co ji potkalo. Uvědomila si tu chybu a pokusila se věnovat více tomu hezkému. Je opravdu vše zlé k něčemu dobré? proběhlo jí hlavou bez jakéhokoli varování či řádu.
Nedařilo se jí na nic hezkého přijít, možná vyčerpáním, možná jí vlastní mysl bránila obrátit list a vidět to pěkné. Ale... fantazie má nekonečné meze, pomyslela si a znovu usnula.
Pobíhala v šatech za doprovodu oné Lelianiny písně po neznámé, zato přenádherné krajině mezi stromy. Stále se ohlížela, neviděla ale nic... a to ji uklidňovalo. Smála se a tančila ve svitu slunce pronikajícího mezi větvemi, žádné z paprsků ji však nezapálilo do očí... Do nekonečna tančila a otáčela se, nikde nikdo...
Pak se ohlédla znovu. Už tam ale někdo byl - zkrvaven, utrápen a zanedbán. Přišla blíže - a náhle jí došlo, pro co se vlastně ohlížela. Jedno jediné jí v této krásné bezstarostné pustině chybělo... Alistair.
Aniž by čekala déle, vrhla se na něj a vše ostatní se znovu vytratilo, tak moc se soustředila na něj i na to, co mělo přijít...
"K-kde to jsem?" otevřela zprudka své veliké hnědé oči a zatřepala hlavou.
"Tady přece," ozvala se Morrigan. "Vzbudila jsi se zrovna příhodně, už jsme skoro u tábora."
"U-uh." Dranna nervózně zamrkala a pak se postavila na vlastní nohy, když ji Sten spustil na zem. Pohlédla na sebe - byla plná šrámů, obvazů, krve a podlitin.
"V táboře s tím něco udělám." usmála se na ni Wynne a pak pokračovaly v cestě.
Už slyšela oheň. To příjemné praskání, které ji jindy tak hrozně moc znervózňovalo. Dranna přidala do kroku.
U ohně se rýsovaly postavy. Nahrnuly se jí slzy do očí, jednak bolestí, jednak dojetím, že přežila ty muka a bitvy. Skoro se rozběhla a zatínala zuby, aby potlačila bolest a dala místo štěstí, které ji teď naplňovalo. Postavy se zaostřovaly a nejedna se k ní obrátila. Pak se obrátila i ta, na kterou Dranna koukala - i on.
"T-ty..." uslyšela tiché zachraptění, když dorazila skoro k ohni. Postava na ni vyjeveně zírala a nebyla schopna slov. Nepohnula se z místa, a tak Dranna, ve své těžké plátové zbroji objala dotyčnou nejpevnějším a nejdůvěrnějším stiskem, na který se zmohla. Zabořila svůj obličej do hrudi té postavy a začala plakat. Vzlykat, naříkat, skučet.
"Alistaire, tolik se mi stýskalo...!" vydala ze sebe mezi vzlyky. Alistair ještě nebyl schopen vydat ze sebe hlásku, a tak jen opětoval její objetí a pohladil ji po vlasech. Přícházející tým se zastavil a přihlížel tomu okamžiku. Wynne se babičkovsky usmívala, Sten zamračeně sledoval a Morrigan to rovnou vzala raději oklikou ke svému tábořišti. Oghren naštvaně zabodl sekeru do země, pak ale při pohledu na ty dvě hrdličky vyměkl, Leliana měla podobný výraz jako Wynne a Zevran pouze přihlížel bez jakéhokoli zabarvení v obličeji.
"Jsem tak rád, že žiješ." vydechl pak Alistair. Odpovědí mu bylo větší stisknutí Dranny. Skoro se bál ji stisknout také, aby jí neublížil. Trochu k ní sklopil hlavu, koneckonců byla menší než on. Zvedla hlavu a on poprvé, co ji poznal, uviděl její slzy. Jako by se teď proměnila v křehkou a bezbrannou dívku, a ne tu, které bylo předurčeno uchránit Ferelden před hordou zplozenců. Náhle si uvědomil, že ji v tom vlastně celou tu dobu nechává projít samotnou.
Do jejích vlasů spadla kapka vody. Pak další, a další... začalo poprchávat. Během chvíle, kdy se oba drželi a on na ni hleděl, na ni, rozklepanou a vyčerpanou, začalo pršet. A smývalo krev z jejich obličejů, chladilo bolestivé rány, uklidňovalo duši. Déšť přišel jako uvítaný balzám na tělo i duši, jako seslán samým Stvořitelem. A Alistair nepochyboval, že to tak i bylo.
Nechal ji plakat. Neuklidňoval ji, jen ji držel v objetí a nechal ji, ať prolije slzy za všechno, za všechny, kteří zemřeli, kteří padli v oběť za Ferelden, když se zodpovídali tomu, kdo je zradil...
Déšť houstl. Všichni se vrátili na svá místa, a když se Dranna trochu sebrala, usedla na zem k ohni a odmítla kamkoli jít, ačkoliv oheň uhasínal. Alistair k ní přisedl a byl jí oporou v deštivé noci.
"Je to za námi... Je to pryč. Všechno bude v pořádku. Už bude všechno v pořádku." Utěšujícná slova z něj padala, ani nevěděl jak. Oba byli zmoklí do morku kostí, objímali se ale přesto a té noci bylo velmi málo okamžiků, kdy se od sebe oddělili.
Tu noc pršelo. Propršelo ji celou a nenechala jedinou věc nasuchu. Jenom úplněk do ní svítil a osvětloval ji. Dranna i Alistair sebou škubli, když uslyšeli v dálce ohromný a teskný dračí řev, který znali. A nepatřil obyčejnému drakovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama