Vše je napsané ve hvězdách... musíme v nich však umět číst a věřit.

Dragon Age - Květinová, lesní vůně

11. března 2010 v 19:18 | Mash!nkaB00M
"Takže... už je to tak." promluvila chraplavě. Měla sucho v krku.
"Ano. Už se nedá nic dělat?" Ona nechtěla plakat. Nemohla plakat. Měla svou hrdost, musela ji mít. Jen kvůli jednomu shemovi přeci nezahodí všechnu hrdost a nenahradí ji ostudou pro celý svůj klan! Ale přeci plakala. Morriganina smrt znamenala... ne, nechtěla na to myslet. Ani se o to dělit s někým jiným. Nemohla. Nesměla.
"Ne. Celou dobu jsem to věděla. Skrývala jsem to, ale ani nyní to nesmím nikomu říci. Není jiné cesty." Sestoupila hrdě z výstupku, kde byla položena černá hrobka jediného odpadlíka, který jí mohl zachránit. Procházela mezi zástupy lidí, kteří netušili, jen se ohlíželi a v duchu se modlili, aby přicházející válka skončila v jejich prospěch. Dálská elfka potlačila poslední slzy, vystrčila hrdinně bradu a otevřela dvoukřídlé dveře vedoucí na světlo. Světlo ji polilo a její světlé vlasy se rozzářily jako zlato. Stejně, jako ji přineslo, si ji světlo zase vzalo... alespoň z pohledu lidí u Morrigan.

"Je to tady," vzdychl Alistair a přistoupil k ohni. "konečný nápor zplozenců." Elfka k němu zvedla oči, lemované černými stíny. Tázavě se na něj zadívala.
"Ano," přitakala Leliana, "je to tu." A tím konverzace končila.
"Vypadá to, že budeme muset sbalit kompletně celý tábor." zamumlal Alistair. Elfka přikývla a nic víc neříkala. "Děje se něco?"
"N-ne, neděje. Vůbec nic." pokusila se o úsměv, ale rychle to vzdala. Vstala a šla si zabalit své věci z tábora.
"Jednotky připravené, šedá strážkyně!" houkl na ni jakýsi muž a postavil se do pozoru. Dálka byla trochu zaražena, pak ale kývla, že slyší. Otočila se k týmu.
"Tak, zde naše cesty končí..." nadhodila slabým a křehkým hlasem. "Rozloučím se s vámi a... zabijeme ho." První předstoupila Leliana.
"Sbohem, strážkyně." rozloučila se prostě a po několika vteřinách se jí jako na povel vrhla do náruče. Amaraithine jí přiložila ruce na záda, jemně. Loučila se nerada, lámalo jí to srdce... pak ale Leliana odstoupila stranou, aby se mohli rozloučit i ostatní.
Sten vykročil vpřed. Byl teď před Amaraithine asi krok od těla a pouze pokývl hlavou. Pak si ale dal ruku na srdce a zlehka se uklonil. V úklonu zamumlal pouhé "Děkuji", zvedl se a poodstoupil.
Shale byla zjevně v rozpacích, a tak alespoň zkřížila ruce a uklonila se, jako to udělal Sten. Pak přistoupila k Lelianě a Stenovi, aby se s nimi mohla rozloučit.
Wynne vzala ruce dálky do svých a usmála se na ni.
"V tomto životě jsi toho moc dokázala, strážkyně," usmála se na ni pokojně. "a jistě mnoho ještě dokážeš." Amaraithine se musela velmi přemáhat, aby se nerozplakala. Kdyby tak věděla, jak moc se pletla! Skoro se jí vrhaly slzy do očí, ale pokusila se je udržet na svém místě. Wynne přešla k ostatním.
Jako pátý vyšel Zevran. Poklonil se, jako tehdy, když jí skládal přísahu, a bez dalšího slova - nepočítejme ten mlsný pohled, který hodil - se připojil k ostatním.
Pak vyšel na řadu Alistair. Usmál se a objal ji pevným stiskem, přátelským, důvěrným, nikoli však moc. Už prve mu Amaraithine řekla, že o něj nemá zájem, ale že bude ráda, pokud budou přáteli. Pokud by chtěl někdo vědět jeho city k ní... Nikdy se nezměnily. Stále ji miloval, i když věděl, že mu jeho city nebudou nadosmrti k ničemu.
"My se ale ještě nevidíme naposledy, že ne?" promluvil poté. Amaraithine pouze zavrtěla hlavou. Až po zabití arcidémona, pomyslela si. "Tak proč se loučíme, jako bys umírala?"
Zbledla. "Prostě... je to dojemná chvíle. Je taky dobře možné, že arcidémona neporazíme, víš? Udělejme to tedy, jako bychom se viděli naposledy." S těmito slovy odvrátila hlavu. Alistaira píchlo u srdce. Věděl, co by udělal, kdyby věděl, že to je naposledy... Odstoupil.
Poslední Oghren ji doopravdy zaskočil. Škytl, vrazil jí jeden ze dvou kalichů, co držel v ruce, kterou se neopíral o sekeru, nalil jí i do druhého kalichu alkohol, připil jí a obrátil do sebe kalich. Amaraithine překvapeně zamrkala, pak ale ucucla ze svého kalichu a rázem se rozkašlala. Oghren jí vzal kalich, podíval se do něj, dopil ho a šel k ostatním. Amaraithine byla z toho rozloučení tak překvapená, že se ani nestihla smát. Pak se otočila k těm, kteří ustoupili stranou a nyní se loučili mezi sebou a kývla na Alistaira, Wynne a Stena. Doloučili se a vyšli za ní.

"U Stvořitelovy krve, jak jsem to mohl dopustit?!" Alistair klečel na kolenou ve sněhu a křičel do oblohy. "Jak jsem mohl dopustit, aby mi jediná osoba, kterou jsem miloval nade vše, proklouzla mezi prsty?" Rukama padl do sněhu a horké slzy padaly do něj. Wynne k němu zezadu přistoupila, poklekla a pohladila ho po zádech.
"Alistaire..." nenacházela dost utěšujícná slova, kterými by ho utěšila. "Musela to udělat. Pro doro šedých strážců. Pro dobro nás všech."
"Ale," vzlykl Alistair, "proč to nenechala na mně? Udělala pro všechny víc, než..." Znovu se ponořil do vzlyků.
"Než by si zasloužila? Ach, vím, jak to myslíš. Ale každý z nás musí n
ěco obětovat, ať už sebe, nebo cokoliv jiného, aby mohli jiní žít bez útrap. Nemohla ti to přenechat. Její život byl předurčen k tomu, aby ochraňovala ostatní. A tak udělala. Měl bys být na svou přítelkyni pyšný."
"Jenže ona pro mě znamenala daleko víc, než jen přítelkyně!" vykřikl Alistair. "I když pro ni jsem já byl pouhým dalším šedým strážcem, dobrým kamarádem a někým, kdo ví, jak se cítí, ona pro mě nebyla jen to. Nikdy. Ani v Ostagaru, ani nyní." Odmlčel se. "Už... už chápu, proč byla tak odtažitá, když jsme se loučili v Denerimu." Rozklepaně se postavil na nohy a pozoroval stopy ve sněhu, které tam zanechal. Do nich okamžitě padaly nové vločky, které měly za nějakou dobu pokrýt tuto vzpomínku bílým závějem a už nikdy ji neobjevit.
"I pro ni jsi byl důležitý, věř mi," uklidňovala ho Wynne, která se již také postavila. Sten stál stranou a pozoroval budovu za ním, ve které spočívala hrobka šedé strážkyně, která svou obětí zachránila celý Ferelden. Alistair sklopil hlavu a pevně doufal, že má Wynne pravdu. Poté všichni tři vyšli i s celým zbytkem týmu do Oltáře, aby uctili její památku.

Seděl na židli v první řadě, ruce pevně stisknuté v pěsti a uši nastražené pro smuteční řeč muže u její hrobky.
Hrobka byla bílá. Jako je určitě bílá i její duše, pomyslel si zahořkle. Po tom všem, co pro lid udělala. Jemné rytiny na bílé hrobce byly nádherné a jako by je vyplňovala krásná hudba, linoucí se od elfího sboru. Alistair si to vše prohlížel a bolelo ho u srdce. Pochyboval, že ta bolest někdy ustoupí.
Vstal. Smuteční řeč skončila, byl na řadě, aby jí vzdal hold a nastoupil na trůn. Vystoupil po schůdkách a začal si mumlat svou řeč, která se rozléhala a odrážela od stěn.
"K začátku, přeji ti, aby tě Stvořitel přijal za svou a dal k božstvu. Po tom," zvýšil hlas, "co jsi pro nás všechny udělala si to zasloužíš. Nechť tě Andrasta provází nebesy." Dramaticky se odmlčel, pak ale pokračoval. "A abys tam nahoře věděla, co jsi zde způsobila, řeknu také, že jsi ukradla i mé srdce. Říkám to zde, protože jsem neměl příležitost říct ti to, když jsi byla zde. Neodpustím ti, že jsi se obětovala, aniž by jsi cokoli komukoli řekla, a já věřím, že už od té doby, co jsme se dozvěděli, že máme bojovat s arcidémonem, jsi byla rozhodnuta, že necháš obětovat sebe. Nevím proč, ale věz, věz, že tu věc tady -" zabušil si pěstí na hruď, kde měl srdce, "- jsi mi vzala už toho dne, kdy jsem tě poprvé uviděl. A nikdo mi ji již nevrátí, tudíž ji nikdo znovu nevezme.
Proto si vezmi tohle. Vem si to a buď s tím pokojně navěky, tak, jak tě arcidémon zanechal." Alistair vytáhl růži, tu růži, kterou mu tehdy uslzeně vracela zpět do dlaně se slovy, že ji nemůže mít. Alistair by byl přísahal, že se její prsty semkly kolem stonku, než se otočil... A také by přísahal, jako by v davu za sebou zahlédl na osamělé židli ji, jak k němu zvedá hlavu a usmívá se... Trochu se zarazil, pak se ale postava na židli rozplynula a on rázně vykročil uličkou ke dveřím. Když pak otevřel dvoukřídlé dveře, s pohledy celé skupiny v zádech, Oltář na okamžik náhle ovanula její květinová vůně, divoká a lesní... a pak Alistaira pohltilo světlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké chcete, abych psala povídky?

Hlavně vtipný! xD 25.8% (17)
Romantický <3 16.7% (11)
Fantasy >:3 34.8% (23)
Kresli mangu x) 13.6% (9)
Napiš knihu o čemkoliv =o) 9.1% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama