Vše je napsané ve hvězdách... musíme v nich však umět číst a věřit.

Dragon Age - Co zůstalo navždy pomlčeno

11. března 2010 v 19:23 | Mash!nkaB00M |  Něco, co považuji za nezbytné v mém životě
Žila ve snu. Ve snu, který nemohla uskutečnit. Který si tak přála, a přitom... on ji nevnímal. Nemohl, nesměl. Ani kdyby chtěl. Byla pro něj neviditelná. Tak to vždy bylo, je a bude.
Přesto ho měla ráda. Velmi. Toužila po něm, toužila mu být po boku... A snažila se o to. Snažila se ze všech sil přijíti mu na oči, aby si jí všiml. Konečně.
Nehelaor. To bylo její jméno. Byla jednou z šedých strážců, kteří měli ve velké, poslední bitvě bránit Ferelden. Byla připravena jej bránit celým svým tělem, duší i srdcem, jen co si byla jista, že strategii odsouhlasil i král Cailan Theirin. To byl on. Její vyvolený.
"Nehelaor!" křikl na ni jakýsi jiný šedý strážce, mávaje na ni v běhu.
"Nějaké zprávy od krále, Pigiene?" zeptala se jej a pokradmu sledovala oblohu. Schylovalo se k bouři. Pigien přitakal.
"Král žádá tvojí přítomnost." Nehelaor zrudla jako krocan a zakoktala se.
"J-jakto? Proč?" uhnula před Pigienovým pohledem očima. Pigien si toho všiml.
"Nevím. Máš jít k němu do stanu, chce s tebou prý něco probrat. No, doufejme, že není po otci," uchechtl se Pigien a okamžitě schytal pohlavek.
"Neurážej krále!" obořila se na něj.
"No jo. Já zapomněl, že jsi na něj tak háklivá." odfrkl si Pigien a odešel. "Nezapomeň, králův stan!" zachechtal se ještě přes rameno a pak zašel za roh.
Nehelaor ještě chvíli stála, s prsy hrdě vypnutými a bradou uraženě vztyčenou, pak se ale uvolnila, několikrát se zhluboka nadechla a vydechla a vyrazila vpřed, směrem ke stanu Cailana Theirina.
"Loghaine," promluvil Cailan do zamyšleného ticha, "co si myslíš o té Nehelaor?" Král Cailan Theirin seděl na dřevěné židli, zamyšleně si prsty přejížděl přes rty a přivřenýma očima se díval do dálky. Teyrn Loghain Mac Tir zvedl oči od knihy, aniž by se na ni podruhé podíval ji zaklapl a odložil. Pak se opřel o opěradlo.
"Myslíš tu ženu s velkýma karamelovýma očima, co je sice velmi schopná, ale vždy se chce ujistit, že jsi strategii odsouhlasil ty sám? Ta samá, co vždy, když jsi na očích, ztuhne jako socha a jako by jí vystřelili duši z těla?" Loghain se uchechtl. On sám ji přivedl k šedým strážcům a i on sám ji učil. Znal ji lépe, než kdokoli jiný.
"Ano..., ano, přesně ta." zabrblal Cailan, stále pohroužen v myšlenkách.
"Jestli chceš doopravdy vědět, co si o ní myslím, Cailane," Loghain se zvedl ze své židle a měl nakročeno k odchodu, "tak si myslím, že je výtečným stratégem a..." Dramaticky se odmlčel. "...zamilovaná." Bez dalšího slova Loghain vyšel ze stanu a nechal Cailana svým myšlenkám.
"Zamilovaná," zamyslel se nad tím slovem. Pak nevědoucně pohodil rameny. "No, šťastný to muž, ten její vyvolený." Povzdychl si, narovnal se v židli a očekával, kdy se otevře plachta jeho stanu a objeví se ona strategička.
Nečekal dlouho. Do stanu pronikla světlá ruka, hned za ní následovala i žena v kožené zbroji s rozpuštěnými vlasy. Rty jako plátky růže přiložené k sobě, řasy husté a černé a luk na zádech - to vše napovídalo přítomnosti Nehelaor, šedé strážkyně. Ladným krokem proplula stanem a stanula před jejím králem. Zkřížila ruce na prsou a uklonila se, načež hrdě vystrčila bradu.
"Co potřebujete, můj pane?" pronesla monotóně naučenou větu.
"Ty jsi ta, kterou učil sám teyrn Loghain... Pověz, máš plány na nějakou strategii?"
"Zajisté, pane." přikývla. Cailan radostně vstal ze židle a přešel k nedalekému stolu s rozdělanou strategií Loghaina Mac Tira.
"Nebude rád, že se mu v tom hrabeme, měl by si ale uvědomit, že král jsem tu já. Co tedy navrhuješ?" Nehelaor k němu přistoupila a celá se roztřásla. Bylo pro ni velmi těžké udržet pozornost u strategie.
"Teyrn tu má nějaké plány... Má v plánu poslat nejdříve lučištníky, poté psy a pak první linii." Odkroužila prstem bojiště. "Zde se bude bojovat. Zde se bude nacházet záložní armáda a zde," ukázala na věži Ishalu, "bude zapálena pochodeň, která dá teyrnovi příkaz, aby zaútočil z křídla. Dobrý plán, ačkoliv se domnívám, že pro něj máme příliš málo vojsk." Dokončila svůj proslov a lehce ustoupila. Její srdce bylo snad poseto ďáblem.
"Souhlasím, však Loghain stále nechce nechat poslat pro vojska jiná." Odmlčel se a pak pohlédl s obavami na Nehelaor. "Zvládneme to?" Nehelaor byla tou otázkou zaskočena. V jeho obličeji bylo tolik obav, až měla nutkání jej obejmout a utěšit. Odtrhla od něj pohled a nechala si vlasy spadnout do očí, aby nebyly vidět rozpaky.
"Můžeme jen doufat ve Stvořitelův pohled." přiznala. Znovu pohlédla do plánů. Pro ni bylo snadné z toho číst, avšak pochybovala, že i pro někoho dalšího. Zavládlo trapné ticho. "Ach, um... Myslím, že budu m-muset jít." Obrátila se a vykročila k odchodu. Za zápěstí ji však zachytil Cailan. Ztuhla uprostřed pohybu, jen otočila hlavu.
"Děkuji. Vážně." Cailan cítil její tep, neměla rukavice. Stále nabíral rychlost, stejně jako rudnutí v jejím obličeji. Něco ho napadlo, nebyl si tím však jistý.
Pustil její ruku a nechal ji odejít. Pak znovu usedl do židle a přemýšlel o tom, co právě zjistil.
Jakmile se ocitla před stanem, dala se do běhu. Vyběhla bránou ven do Korcarijské pustiny a až za ní se udýchaně zastavila.
Děkuji? Od krále? Normálně by ji to tak nerozhodilo, ale... ale. Když nabrala dech, šla dál, až uviděla dva vlky. Vytáhla luk, napjala tětivu s šípem a zamířila. Jedním zásahem trefila. Druhý vlk zaskučel jako jeho přítel a agresivně vyběhl proti Nehelaor. Druhým šípem ukončila život i druhého vlka. Nechtělo se jí dál, dál do obávané Korcarijské pustiny. Zavrtěla hlavou a otočila se k Ostagaru. Mohutná pevnost se tyčila nad Pustinou jako ochranná ruka matky dítěte. Jenže zde dítě předčilo matku. Nehelaor znovu vstoupila do Ostagaru a bloudila po něm bez cíle.
"Zavolejte mi teyrna Loghaina." křikl na stráže. Během několika minut přišel, sám.
"Co jsi myslel tím 'zamilovaná'?" oslovil ho. Loghain se potměšile usmál.
"To, co jsem tím myslel, Cailane. Bezhlavě zamilovaná a schopná pro dotyčného obětovat vlastní krk." Teyrn trpělivě čekal na Cailanovu odpověď.
"Ano, jistě, ale do koho?" Cailan si ustaraně mnul bradu, ne a ne na to přijít. Loghain už to nevydržel a zasmál se nahlas. "Jen se směj, ale já jsem snad jediný, kdo to nevidí?"
"Popravdě? Ano." řekl Loghain stále s úsměvem. Cailan se zamračil. "Prostě popřemýšlej." dodal pak a odešel.
Cailan se nechtěl utápět v myšlenkách. Vyšel ze stanu a začal se bezcílně procházet po pevnosti.
"Ach!" vykřikla. Popruhy na nohou jí povolily a ona se teď řítila na zem, protože o jeden z nich zakopla. Někdo ji ale chytil.
"Jsi v pořádku?" poznala známý hlas. Spočinula v náruči. V jeho náruči. Vykulila oči, neodpověděla.
Neobratně ji oprášil a postavil na nohy. "Je zajímavé, že jsme se potkali takhle brzo po našem jednání ve stanu, že?" usmál se Cailan a Nehelaor přikývla. Nepodívala se mu do obličeje, protože věděla, že by zahlédl ten červený obličej, který pod blonďatými vlasy ukrývala.
"Já... děkuji." vykoktala ze sebe a jala se do uvazování popruhu. Řádně jej utáhla.
"Jsme si rovni." Z jeho hlasu bylo znát, že se usmívá. "
Řekni, ty... jsi zamilovaná?" zeptal se potom. Nehelaor ztuhla.
"Proč to chcete vědět?"
"To já jenom tak." zabručel a odvrátil hlavu. Trochu se mračil a vypadal zamyšlen, proto se Nehelaor rozhodla, že jej nechá osamotě.
"Omluvte mne, můj pane. Vypadá to, že se příště setkáme až na bojišti. Jste si jist, že to tak chcete?" zapochybovala. Cailan si odfrkl.
"Pche! No jistě. Je vidět, kdo tě učil." Povzdechl si a ruce dal k tělu. "Ano, jsem si naprosto jistý, že tentokrát budu bojovat. A ano, uvidíme se až na bojišti. Zatím sbohem." A bez dalšího pohledu odkráčel pryč.

"Bude bouřka," nadhodil sklesle Pigien. Ruce měl založené a zamračeně sledoval oblohu z okna, zatímco Nehelaor se za jeho zády oblékala do své zbroje.
"No neříkej." odsekla vztekle. Jednak to byl fakt, který se nedal popřít již od ranních hodin, a jednak byla Nehelaor podrážděná ještě z minulého dne. Když si nasadila rukavice, připojila se k muži, kterého vydávala za svého přítele. "Řekni to ještě jednou a vyzkouším si na tobě novou taktiku boje zvanou 'Ta sedla'." zamumlala.
"A no jo pořád." Tím konverzace skončila. Vyšla ze své komnaty a vyšla ven do večera se zataženou oblohou.
"Hej!" slyšela křičet Pigiena. Otočila se. Mluvil k jinému šedému strážci. "A víš, že dnes bude..." Všiml si Nehelaorina pohledu a na vteřinu se zastavil. "...pršet?"
"No tak, no tak! Co se děje? Máme bojovat proti zplozencům, ne proti otravným přátelům, Nehelaor! A ty, Pigiene, přestaň se držet za čelist a jdi vyburcovat ostatní šedé strážce! Nehelaor!" křikl na ni a pobídl ji, aby šla za ním.
"Co se děje?" zeptala se hned, jakmile se ocitla u něj.
"Nehelaor, po tobě chci jedno - jsi v první linii, že? Hlídej Cailana. Jestli se pustí do něčeho nebezpečného, kryj mu záda!" zařval na ni přes sílící déšť jako na ostříleného vojáka.
"Ano, pane!" oplatila mu to stejnou kartou, bouchla se pěstí do hrudi a odběhla pryč. Teyrn Loghain byl nejednou na svou studentku pyšný a tohle byla ta chvíle. Měla vlastní rozum a nezalekla se jen tak něčeho. Když mu zmizela z očí, otočil se a vykročil pryč.

Stáli tam.
Čekali. Čekali na nepřítele. Čekali a nevěděli, co s nimi bude dál.
Snad jsme moc neusnuli na vavřincích, pomyslela si.
Přicházeli. A byli hroziví. Bylo jich příliš mnoho. A Nehelaor už začala cítit v puse pach po krvi...
"Lučíštníci!" vytrhl ji ze zamyšlení ten hlas. Napjala tětivu a počkala na znamení. Pak vystřelila a sledovala svůj šíp v dešti jiných. Zaradovala se. Ten její strefil jednoho zplozence a zabil ho. Hned, co král vykřikl "Psi!" se zábrany rozevřely a oni nastoupili do první linie. A pak, po dlouhém čekání...
"Za Ferelden!" ... začal boj.
*****
Past. Co tady ksakru dělá past? Zaječela, když jí sevřela nohu a bez zábrany projela koženou botou. Když konečně povolila, Nehelaor si všimla, že je rezavá. Musela tu být velmi dlouho. Pak ale znovu vzala šíp a aniž by dál čekala, sledovala šípem Cailana a poslala dobře mířený šíp na každého zplozence, který se k němu přiblížil.
"Nehelaor!" zakřičel někdo vzadu. Odvrátila pozornost od bojiště a otočila se. Nikdo tam nebyl. Znovu se otočila k bojišti a našla očima Cailana. Řítil se na něj zplozenec zezadu, zatímco on bojoval s tím, co byl před ním. Chtěla nahmatat šíp, ale - žádný tam nebyl. Byla na výstupku, s prázdným toulcem a lukem v ruce. Začala panikařit.
"Pane!" zařvala, co nejvíc mohla, přes řev na bojišti ji však neslyšel. "U Stvořitelovy krve!" rozhlédla se. Na pahorek, na kterém stáli lučistníci, byli zplozenci. Někteří s panikou okamžitě skákali ze srázu, někteří však hrdinně napínali tětivy stále. Nehelaor zahodila luk a vrhla se na jednoho z nich. Vytrhla mu meč a zabila jej jím. Pak se vrhla ze srázu dolů.
Tvrdě dopadla. Vstala však, byla zvyklá i na horší věci. Rozběhla se směrem ke králi, kdy už zplozenec řval jako na lesy a s mečem nad hlavou hrozil odzbrojenému Cailanovi.
"Pane!" zakřičela ještě jednou. Uslyšel ji, i zplozenec otočil svou zrůdnou hlavu. Hodila mu svůj ukořistěný meč a sama s odstrašujícím křikem bokem vrazila do zplozence. Poté na něj Cailan hodil jeho meč čepelí dolů a natáhl se pro svůj.
"Co tady děláš? Máš být na pahorku a -"
"Zaplavili ho zplozenci. A mám prázdný toulec, to vám snad mohlo dojít! Vždyť na vás jinak celou dobu mířím, kdo myslíte, že sejmul těch pět zplozenců, co se na vás hrnuli?" zařvala na něj.
"Pozor!" Nehelaor si klekla a nechala Cailana, aby usekl hlavu zplozenci za ní. Pak se znovu postavila. Cailan vzal meč z již mrtvého zplozence a hodil jí ho. "Jsi schopná, tak buď tak laskavá a zachraň si raději vlastní krk, než abys ho chránila mně! Neposlouchej rady Loghaina. Umím se o sebe postarat sám!"
"O tom právě pochybuji." zamumlala tiše, chytila ale meč a pořádně se s ním rozmáchla za sebe. Nabrala dva zplozence.

"Vaše Veličenstvo!" zavřeštěla, když Cailana vytáhl do výšky obrovský zlobr. Sama ležela na zemi se zlomenou nohou. Nemohla se zvednout. Cailana zlobr odhodil jako nepotřebnou cetku, od krve a mrtvého. Nehelaor myslela, že si vyřve hlasivky, když křičela, aby vydržel. Když vedle něj padl i Duncan, zvedla se a napůl se k němu připlazila.
"Králi... Králi Cailane... Cailane Theirine!... Králi... Můj pane..." skučela nad jeho zkrvaveným tělem a nemohla se odtrhnout. Hlasivky jí vypovídaly službu. Pokusila se ho políbit, však marně. Umazala se od jeho krve a on stále prázdně hleděl do neznáma. Zoufalství z nevlastního osudu si položila obličej do zkrvavených rukou a plakala. Už nechtěla bojovat, ne dnes a ne tady. Byl konec. Válku prohráli a ona se rozhodla, že aspoň naposledy vykřičí do světa tu zradu.
"Teyrn Loghain Mac Tire, zaplatíš za své činy! Zaplatíš životem za velezradu králi! Zaplatíš, slyšíš mě? Zaplatíš! Dočkej smrti, hajzle!" vřískala na celé kolo, pak se svalila na tělo svého milovaného a čekala. Čekala, až bude všemu opravdový konec. Ve věčném objetí vzlykala a skučela. A co s ní bylo dál,... to ví už jen Stvořitel sám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaké chcete, abych psala povídky?

Hlavně vtipný! xD 25.4% (17)
Romantický <3 16.4% (11)
Fantasy >:3 35.8% (24)
Kresli mangu x) 13.4% (9)
Napiš knihu o čemkoliv =o) 9% (6)

Komentáře

1 ESByVanda ESByVanda | Web | 19. března 2010 v 16:00 | Reagovat

super příběh, hra Dragon Age je taky super ale teď jsem se zadrhla a newim jak dál:(

2 AdaCordella AdaCordella | Web | 11. srpna 2014 v 21:14 | Reagovat

Ahoj :) Úplnou náhodou jsem narazila na tvou povídku, když jsem hledala něco s Loghainem - zbožňuji ho a myslím, že se ti povedl trefit jeho charakter. Až na pár kanonických nedostatků to bylo skvělé čtení :) Piš dál! Ráda si opět něco přečtu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama