Vše je napsané ve hvězdách... musíme v nich však umět číst a věřit.

Na téma Dragon Age: Prameny - Rozhodnutí

13. února 2010 v 13:49 | Mash!nkaB00M |  Něco, co považuji za nezbytné v mém životě
Přijměte mou omluvu, že jsem byla tak dlouho pryč, ale hodně jsem psala a celé "Ve jménu cti" budu přepisovat. Bude trochu složitější příběh, lepší zpracování... Ale napsala jsem jinou povídku a o "Ve jménu cti" vám povím ještě v dalším článku.



Pohladil ji po tváři. Byla tak sladká, když spala... Teda aspoň jemu to tak připadalo. Ve sporém světle svíčky viděl pouze málo z jejího přenádherného těla. Nikdy předtím tohle necítil. Bylo to zvláštní, to teplo, které se jím rozlévalo, když pohladil její sametovou světlou pleť, tak odlišnou od jeho snědé...
Zevran se posadil. Uslyšel jakýsi zvuk zvenčí. To se jen Alistair vrátil z lovu, pomyslel si pak. Uklidněně si zase lehnul vedle elfky s vlasy jako plamen svíčky, který hořel na stole nad ním. Lehce se pousmál a vzal mezi prsty jeden z copánků, který měla zapletený v krátkých vlasech. Bavilo ho hrát si s jejími vlasy pokaždé, když měl příležitost.
Otevřela oči. Byly tmavě modré, jako hlubiny oceánu... Zabodly se do jeho karamelových a po chvíli se koutky jejích rudých rtů zvedly.
"Jsi vzhůru." okomentoval Zevran její náhlé procitnutí. Lyrian se převalila na záda a upřela pohled do plachty nad sebou.
"Už nějakou dobu." Zamračila se. Vypadala zamyšleně. Zevran ji nechtěla rušit, zrovna teď. Pustil copánek, lehl si, převalil se na druhý bok a skoro vzápětí usnul.
Lyrian stále zírala na plachtu nešlo jí to do hlavy. Proč mluvil Alistair tak chraplavým hlasem, když k němu promluvila? Snažila se mu říci, že by spolu stejně nemohli zůstat. Byla elfka. On byl člověkem. Byla neklidná. Její srdce bylo neklidné. Nepravidelně tlouklo. Náhle uslyšela syknutí zvenčí stanu. Vzápětí to byl Morriganin naštvaný hlas, který se ozval.
"Tak a dost, Alistaire. Končím! Ošetři si to sám. Nebyla jsem vyučena lékařkou, a ty se mi tu škubeš jako... jako..." Morrigan zjevně vzteky došly slova.
"Jako zplozenec s nožem u krku," pronesl znenadání svým hlubokým hlasem Sten. Lyrian skoro slyšela, jak se na něj všichni ohlédli. Musela si dát ruku před pusu, aby se nezačala hlasitě smát. I v Morriganině hlase byla poté slyšet špetka pobavení.
"Třeba! A vůbec, Alistaire, proč si neřekneš Lyrian? Ona je ta, která to s obvazy opravdu umí!" obořila se pak na Alistaira.
"Já..." zachraptěl tázaný. Morrigan ale zjevně nechtěla čekat a odpochodovala ke svému malému tábořišti, stranou od ostatních.
Lyrian s bušícím srdcem vystoupila ze stanu. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Beze slova vzala obvazy, které Morrigan zahodila, a poposedla si směrem k Alistairovi. Nedal najevo, že si všiml, že ho začala ošetřovat. Ani se nepohnul, což bylo podivné vzhledem k nedávné scéně. Když Lyrian skončila, odložila obvazy a opatrně pohladila Alistairovo napjaté, chvějící se rameno. Všichni vycítili jejich potřebu samoty a tak se Leliana, Sten i Wynne odebrali do svých stanů. Ticho narušovalo pak jen praskání ohně.
"Nechceš... mi něco říct?" začala opatrně. Alistair nejprve jen mlčel, ale pak se k ní otočil. Pohlédl jí přímo do očí.
"Od té chvíle, cos mi řekla důvod, proč musíme ukončit náš vztah, jsem s tebou nemluvil. Byl jsem zdrcený tím, co jsi udělala. Řekni mi jedno - proč? Proč jsi mě nechala kvůli muži, který tě doopravdy nemiluje?" Vyčítavě na ni hleděl a tlačil ji k odpovědi.
"Ty odpověď znáš, Alistaire." Držela svou ruku stále na jeho rameni. Alistair vojensky přikývl. Vypadal zneklidněně.
"Ano," promluvil po chvíli a odvrátil pohled zpět k plamenům, "Ano, znám." Lyrian pouze přikývla a pohladila ho po svalnaté paži. Alistair jen sklopil hlavu a zavřel oči, jako by si chtěl ten okamžik patřičně užít a věděl, že je poslední. Lyrian se na něj namáčkla, co nejvíce mohla. Náhle pocítila... touhu dotýkat se Alistaira intimně... Otřela se o něj, aby ho vyprovokovala...
Alistair odolával. Snažil se udržet, nevrhnout se na ni a nerozsápat na ní tu trochu oblečení, co na sobě měla. Když mu však zajela prsty do vlasů, jeho hranice se prolomily.
Aniž by to čekala, vrhnul se na ni a začal ji divoce líbat. Nejdřív na rty, pak na každý kousek odhalené kůže, na který narazil. Povalil ji zády na zem a nechal ji, aby mu obtočila ruce kolem krku. Hltavě jí nadzvedl roucho a splnil tu touhu, která ho spalovala od chvíle, kdy ho opustila...
"Zevrane... Zevrane." Zevran se s trhnutím probudil. Omámeně se otočil k budiči, otevřel oči a instinktivně zajel Lyrian rukou za krk a přitáhl si ji k sobě. Jen na krátko, přesto vášnivě. Lyrian využila příležitosti a vytáhla ho do sedu.
Zevran se od ní odtáhl a všiml si, že je jen ve spodním prádle. Nep
řekvapilo ho to, ale pak mu pohled zůstal na Alistairovi, stejně spoře oblečeném.
"A sakra..." zamumlal rozespale. "Myslím, že jsem právě porušil sázku s Isabelou... Další trojka?" Ptal se sám sebe. Evidentně si nemohl rozvzpomenout. Lyrian zavrtěla hlavou a její obličej pobledl.
"Ne, Zevrane... Tentokrát... jsi se neúčastnil." Lyrian ještě více pobledla.
"Ach... ach tak." Zevranovy oči posmutněly. Alistair si pomalu začal oblékat zbroj, byl to jediný zvuk, který se v dané chvíli ozýval v prostředí stanu. Pak z něj Alistair vyšel a nechal je, ať si promluví osamotě. Sám už od ní slyšel dost.
"Zevrane..." Když zvedl oči, zjistil, že se na něj soucitně dívá. Soucit? pomyslel si. K čemu? Neví, jak mi je. "Je to tak, že... Nevím, koho mám svobodně milovat. Známenáš pro mě moc, opravdu, a vím, že tě milovat mohu. Jenže je tu Alistair. Já... Nevím, co k němu cítím. Když jsem s ním, cítím, že toužím po něm, jenže..." Odmlčela se a prohrábla si své rudé vlasy. "...já ho nemůžu milovat. Až... tohle všechno skončí, stane se králem. A elfové nemohou být králi nebo královnami." Zavrtěla hlavou a sklopila ji. Pak vzhlédla, v jejím obličeji se zračila prosba. Prosba, ať pochopí.
"Já... tě chápu, Lyrian." Zevran jí položil ruku na tu její. "Věř mi. Chápu, že ho miluješ, přitom já..." Odvrátil od ní zrak. Po zádech mu běhal mráz. Mnul její ruku a snažil se najít správná slova. "Ale... vždycky můžeš být... jeho milenka, ne?" Podíval se na ni. Lyrian se na něj s nadějí podívala.
"Vážně?"
"Ano. Já... se nerad zavazuji, takže by to se mnou bylo... složitější," pousmál se Zevran. "Takže... Bych měl asi zajít na někým jiným, že?" promluvil pak. Chvíli bylo ticho, ale pak ho Lyrian nečekaně a silně objala. Ramena se jí otřásala pláčem. Byl to ale pláč vděčný. Zevran znovu ucítil její vůni... A s ní přišly i vzpomínky. A tak tam seděli v pevném objetí a plakali, každý kvůli vlastním starostem.
Alistair venku seděl u ohně a jemně do něj šťouchal klackem. Leliana i Sten opět vyšli ze svých stanů, nejspíš, aby ho tam nenechali samotného. Leliana zašívala poničené obleky všech. Právě jí do ruky přišel Morriganin oblek. Hluboce si povzdychla, pohlédla nenápadně směrem k jejímu tábořišti, ale dala se do šití.
Mezitím Alistair přemýšlel o všem, co mu Lyrian řekla. Podle toho, co slyšel z jejího stanu, tam oba plakali. Nikdy neslyšel Zevrana plakat a, popravdě, ani nechtěl. A tak tam jen seděl a snažil se neposlouchat Zevranovy vzlyky plné žalu, takové, co by od něj nikdy nečekal.
"Zevrane," vzlykla Lyrian, když se od něj odtáhla, "pak tedy, musíme to skončit. Pro dobro nás obou."
"Pro dobro?" usmál se uslzeně Zevran. "No ale dobře. Jenom... poslední věc mi splň..." Skoro zašeptal a začal ji nenasytně líbat. Lyrian se mu poddala a nechala se. Lehce se odtáhla, když jí začal rukou zajíždět do záhybů roucha, ale jen, aby mu zašeptala:
"Musíme být tiší." Zevran v jejím hlasu poznal obavy.
"Neboj. Budu se snažit." Jeho úsměv byl úlevný. Položil ji na studenou zem a ona se kousla do pěsti.
Aniž by na sobě dala něco znát, Lyrian vyšla ze stanu. Posadila se tiše a cudně vedle Alistaira. Pohlédl na ni a ona na něj také. Na tváři se jí vykouzlil úsměv a malinko přikývla. Alistair jí pohladil rukavicí po vlasech tak jemně, jak jen dokázal a stále se svým úsměvem spokojeného muže se otočil k plamenům. Leliana vzhlédla od roucha Morrigan a na spokojenou dvojici se usmála.
Sten mohl jen nechápat. Když přelétl pohledem tu podivnou scénu, nechápavě zavrtěl hlavou a ponořil se do svých snů, kdy kolem něj bude spousta zplozenců, které může porazit a zmrzačit.
Morrigan se záhadně dívala směrem k nim. Nebylo jí dobře v prozatimním rouchu, které jí nabídla Lyrian, ale co se dalo dělat. S rukama kolem ramen se mimoděk pousmála. Byla ráda, že to skončilo takhle, pokud se to dalo říct. Lyrian jí byla dobrou přítelkyní, bez ohledu na to, jestli byla Morrigan arogantní, nebo ne. Dcera legendární čarodějky z Pustiny se usadila na zem poblíž ohně a snažila se zahřát.
Kdesi v dálce zahřměl hrom. Všichni se otočili po zvuku - a nebe proklál záblesk křivolakého pruhu světla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké chcete, abych psala povídky?

Hlavně vtipný! xD 25.8% (17)
Romantický <3 16.7% (11)
Fantasy >:3 34.8% (23)
Kresli mangu x) 13.6% (9)
Napiš knihu o čemkoliv =o) 9.1% (6)

Komentáře

1 Lilian Lilian | 21. října 2010 v 19:41 | Reagovat

Pěkný, ale je tam dost chyb, co se srozumitelnosti týče.. Jsem v tom dost ztracená :P Jinak je to skvělý téma..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama